Fytoterapeutika - Serenoa repens

Používání rostlinných výtažků při symptomech dolních močových cest bylo poprvé popsáno v Egyptě v 15. století před Kristem. V současné době je v Evropě fytoterapie běžně používaná a i v Americe se postupně rozšiřuje. V USA nebyla preskripce fytoterapeutik pro BHP povolena FDA (Food and Drug Association) a používá se jako běžně dostupný potravinový přídavek. Téměř čtvrtina mužů v USA udává při prvním vyšetření urologem, že absolvovala „samoléčbu“ nějakým z těchto přípravků. Pro zlepšení symptomatologie BHP se ve světě používá kolem 30 různých fytoterapeutických komponent. Často jsou deklarovány jako přírodní, nejméně škodlivá léčiva pro udržení „zdravé prostaty“. Většina takových přípravků ale není licencovaná, neobsahují čistou účinnou látku a nejasný je mechanismus jejich účinku. Nejistá je i míra jejich bezpečnosti při dlouhodobém používání. Patří sem zejména lipidosterolový extrakt z načervenalých plodů malé trpasličí palmy Serenoa repens (Saw palmetto, Sabal Serrulata) rostoucí na jihovýchodě Severní Ameriky (Prostamol uno, Permixon, Capistan, Prostagutt, Strogen Forte), extrakt z kůry africké švestky Pygeum africanum rostoucí v Jižní a Střední Africe (Tadenan), kombinace extraktu z Pygeum africanum a extraktu z kořínků druhu kopřivy Urtica dioica (Prostatonin), extrakt jenom z Urtica dioica (Bazoton), lipofilní extrakt (beta–sitosterolin) z kořenu kopřivy Hypoxis rooperi rostoucí v Jižní Africe (Harzol, Azuprostat), semínka dýňovité rostliny cukýny Cucurbita pepo (Curbicin – Cucurbita pepo a Sabal serrulata), extrakt z výhonků topolu Populus nigra (Adenol Forte), speciální extrakt ze žitných pylových zrnek Secale cereale (Cernilton Forte) a patří sem také čaje z vrbovky a další lidové „recepty“. Většina fytopreparátů byla zkoušena jenom v krátkodobých studiích s malými počty nemocných s ne zcela adekvátní metodologií sledování. Guidelines, jak Americké urologické společnosti (AUA, 2003), tak Evropské urologické společnosti (EAU, 2004), léčbu BHP fytopreparáty z výše uvedených důvodů nedoporučují.

Závěr

Rozhodnutí o aplikaci alternativní medikamentózní léčby benigní hyperplazie prostaty patří do rukou odborníka, ale urologové vidí jenom menší část nemocných s mikčními problémy. Sdílená péče o tyto nemocné spolu s praktickými lékaři vyžaduje od nich znalost časné symptomatologie symptomů dolních močových cest a možností volby terapie. Jenom menší část nemocných s LUTS při komplikované BHP je indikována přímo k prostatektomii. Je především otázkou informovanosti jak praktických lékařů, tak nemocných o možnostech konzervativní léčby BHP, která může zbavit obtíží podstatnou část nemocných s mikčními problémy a ulehčit jim některá omezení v denním životě, která jsou s „prostatickým“ trápením spojená.